Jak pár kroků vzad dodá fotografiím příběh

autor

Karolína Herzogová

Všichni máme své silné a slabé stránky. Máme taktéž své vlastní způsoby, jak ty slabé skrýt, a naopak jak upřednostnit ty silné. A proto bych vám dnes ráda popovídala o fotografiích, které vyprávějí příběh.

Všichni máme své silné a slabé stránky. Máme taktéž své vlastní způsoby, jak ty slabé skrýt, a naopak jak upřednostnit ty silné. A proto bych vám dnes ráda popovídala o fotografiích, které vyprávějí příběh.

Pravděpodobně nejčastější otázkou, kterou pravidelně dostávám a která se týká kompozice, je: proč ve snímku ukazovat víc, než je nutné? Proč poodejít třicet kroků vzad, tak, abychom objekt téměř utopili v okolních prvcích? Není kontraproduktivní snížit vizuální hodnotu hlavního objektu tím, že do snímku zakomponujeme další elementy a ústřední objekt se pak bude jevit menší? Pro mě je to právě naopak.

 

 

Kontext, postoj a příběh

Pokaždé, když přijde na portréty - nebo jakýkoli jiný druh fotografování - předně mi záleží na dvou věcech: nálada (postoj) a příběh. Mé vnitřní já se tedy promítá do všech snímků, které se stávají odrazem mé nálady a postoje. To co vidím, závisí na tom, co cítím a naopak. Stejně tak je to s příběhem, který neznamená jasně rozeznatelný, srozumitelný děj. Znamená asociaci. Znamená to, že životní prostředí a určité detaily mi, jako autorovi, pomáhají najít něco blízkého mému vlastnímu světu. Poté i divák najde ve fotografii něco blízkého jemu. V mnoha případech se nálada a postoj stávají příběhem.

Takže otázka zní: co musí jeden udělat, aby našel tu náladu, ten důležitý postoj a nakonec i příběh? Mnoho začínajících fotografů se během fotografování zkrátka přesune blízko objektu a myslí si, že emoce ve tváři fotografovaného stačí. Ve skutečnosti tomu tak často není.

Je tomu tak proto, že ve chvíli, kdy mačkáte spoušť, jste ovlivněni mnohými faktory. Není to pouze přítomnost fotografovaného, nýbrž vaše vlastní pocity. Jednoduché věci jako základní komfort, pak také vlastní myšlenky, nálady… ale i prostředí, světlo, zvuky nebo pachy. Vše, co absorbujete svými pěti (nebo šesti) smysly má vliv na to, jak vidíte scénu a objekt, co cítíte a co chcete zachytit. Tomu se říká kontext.

Teď nás čeká ta choulostivá část. Kontext se v kompozici chová jako vůdce - neomylně vás navede do samotného srdce fotografie – do srdce objektu a jeho/její nálady. A najednou vše, co pozorovatel vidí, je konečný výsledek, srdce. A pak se přiblížíte k objektu blíž a blíž, dokud se nezbavíte těch zdánlivě zbytečných detailů. Ale co když jste se při tom vlastně zbavili kontextu? Vy stále můžete cítit jeho účinek, protože je kolem vás, nicméně divák bude zklamán. Odebrali jste totiž z fotografie nezbytné údaje, které diváka vedly napříč fotografií.

V mnoha případech funguje rovnice: žádný kontext = žádný vliv, příběh ani nálada. Popřemýšlejte o tom - tvář smutného jedenáctiletého chlapce je velmi odlišná od tváře smutného jedenáctiletého chlapce, stojícího uprostřed enormního panství. Podobně fotografie kolibříka, zachycená pěkně zblízka, nám říká mnoho o detailech a barvě jeho peří, nicméně pokud ho zachytíme i s prostředím, ve kterém žije, stává se fotografie součástí příběhu. Najednou tu je nálada. Stav. A to, alespoň podle mě, dělá z informativní fotografie uměleckou.

Do fotografie samozřejmě nemusíte ihned začleňovat celou louku, město nebo les. Jako kontext může fungovat i negativní prostor. Takto "provzdušněná" fotografie bude vypadat velmi klidně a pokojně, či smutně a osaměle. Možná zjistíte, že okolní barvy objektu lichotí. Vše záleží na tom, jakým prostředím je objekt obklopen, co je to za typ prostředí, jaké vydává pocity, postoj a náladu.

A konečně, plně podporuji názor, že by na konkrétních fotografiích měly být vyobrazeny pouze nezbytné podrobnosti, a to, co není podstatné, by mělo být vynecháno. Zjednodušila jsem svoji práci a svůj přístup k fotografování, ba celou moji filozofii vůči této formě umění. A přesto si můžete myslet, že více prostoru kolem hlavního objektu do snímku vnáší chaos a zbytečné detaily. Zrnko pravdy v tom je. Ale pamatujte si, že na výslednou váhu kompozice má osamocený objekt jen pramalý vliv.

 

 

Pár slov závěrem

Není nic špatného na portrétech fotografovaných zblízka. Absolutně nic. Ale kompozice takových snímků dělá občas autorům medvědí službu. Viděla jsem spoustu takových fotografií - krásných, zajímavých a chytlavých portrétů. Ale fotografové z 90% ukazovali pouze modela nebo modelku. Tyto smínky byly pouze informativní.

Kéž by tito fotografové udělali pár kroků zpět od jejich objektů a zahrnuli trochu prostředí - trochu víc kontextu - informativní portrét by najednou zazářil jasněji. Vždy totiž záleží na individuálním otisku fotografa, nikov na ústředních objektech.

Další články

Další články
Like Líbí se: 1 + | Comments Komentáře: 1 | Views Zobrazení: 16890

Facebook komentáře

Komentáře

Pro možnost přidat komentář se musíte přihlásit
???
2015-12-24 19:14:36
Zblízka zachycené je informativní? Ne úplně šťastně napsané.
Úpravy fotografií
Lucie
1 3 244233 Patrick Hácha
forum
Přispívat můžete po přihlášení
komentář k fotografii jemné glamour svícení
Podle mně asi chtěl zachovat ISO 100 a čas 30 se stativu nen... >>
komentář k fotografii jemné glamour svícení
Podle mně asi chtěl zachovat ISO 100 a čas 30 se stativu nen... >>
komentář k fotografii En piscina
pepa HD jsem minulí týden vrátil i s tím hrozným odpalovač... >>
komentář k fotografii En piscina
pepa HD jsem minulí týden vrátil i s tím hrozným odpalovač... >>
komentář k fotografii S3
hezké
GalerieLighting diagramyČlánkyÚpravy fotografiíWorkshopyAteliérProvozní podmínkyKontakty