Kudy vede cesta na vrchol v oblasti produktové fotografie?

autor

Kačka Bára

Rozhovor se specialistou na produktovou fotografii s Filipem Obrem. Prozradí nám nejen, jak se dostat k lukrativním zakázkám a kde dobře prodat fotografie. Dozvíte se také jaké vybavení je vhodné používat, jak se vyvíjejí trendy v produktové fotografii a jaké jsou tři základní věci, které musí každá produktová fotografie obsahovat.
Rozhovor s osobností

Filip Obr

Filip Obr. Fotograf, grafik, kameraman. Jak byste se charakterizoval? Čím se živíte?

No, já už to neberu úplně jako fotografii nebo video, ale spíš záznam určité reality. Znám spoustu kameramenů, kteří přešli z fotografie na kameru a člověk, který pracuje s obrazem, tak vlastně zjistí, že to vůbec není o tom, jestli se to pohybuje nebo nepohybuje, ale že kvalita toho výstupu je o světle. Takže kdo umí pracovat se světlem, tak je v podstatě jedno, jestli je kameraman nebo fotograf.

 

Takže co je v součastnosti primárním těžištěm Vaší práce? Co vás živí?

Interiérová fotografie. To je vlastně věc, kde jsem se dostal docela drzým způsobem mezi pětihvězdičkové hotely v Praze. Začalo to tím způsobem, že jsem poslal nabídku do všech pětihvězd na Praze 1, nebo v podstatě do všech hotelů na Praze jedna: „Dobrý den, koukal jsem na vaše fotky a byl jsem velice zklamán.“ Asi ze tří hotelů mi odpověděli, ať si tyhle názory nechám radši pro sebe, někde odpověděli i ostřeji, ale pozvali mě z Alkron Hotelu, což je velmi známý hotel a ukázali mi fotky, které fotí Američan o kterém se říká, že je to nejlepší interiérový fotograf na světě a řekli mi: „No tak, my si nemyslíme, že bysme měli šeredné fotky, ze kterých byste musel být zklamán, ale pokud dokážete vyfotit co tady tenhle pán, tak s vámi budeme spolupracovat.“ Teďka já ve stresu, protože jsem měl v té době zrcadlovku 450D se setovým objektivem a napsal jsem takhle drzý email. Oni mě prováděli sály, všude samý mramor, zlato, koberce, o kterých jsem se potom dozvěděl, že stojí třeba milion korun. A manažer mi říká „No a jak to budete svítit? Máte světla?“ Já jsem odpověděl, že teda mám dvě světla a on odpověděl „No to si děláte srandu? Když to fotil ten člověk před Vámi, tak se uzavřela celá ulice, přijel kamion, technici to nanosili a celý den se fotila jedna fotka.“ Já říkám samozřejmě, není problém – takže jsem celou noc nespal a druhý den jsem mu musel dát odpověď, jak se s tím vypořádám. Napsal jsem do filmové společnosti, ať mi prostě povolají osvětlovače, se kterým to uděláme. Druhý den jsem přišli s osvětlovačem a já říkám „Tady dáme tohle světlo, tady dáme tohle světlo. On si zapisoval a třetí den přišel rozpočet na 300 tisíc za světla na jeden den. Hotel řekl, že to v žádném případě nezaplatí. Tak říkám, že budeme muset najít nějaký kompromis, a tak jsem se domluvili, že budu používat svoje světla, můžu na to mít času kolik chci, ale že to musí vypadat tip ťop. Ale naneštěstí ten PR manažer také fotil a když viděl mojí 450 říká „Jaký máte fotoaparát?“ A já, že samozřejmě 5D Mark. Tak mi říká, ať přijdu za tři dny, že uděláme zkušební fotku. Takže jsem během 3 dní musel sehnat 50 tisíc na 5D Mark. Popůjčoval jsem si od všech kamarádů a šel jsem tam teda vyfotit zkušební fotku. On říká „Hmmm, 5D Mark, dobře.“ Já v mínusu padesát tisíc – říkám si, když to nedostanu, tak ani korunu z toho. Takže jsem poslal fotku, tři dny jsem nespal, propocelé jsem měl všechno a nakonec mi odepsali, že se jim to líbí, takže budeme fotit. Takže takhle jsem se dostal k interiérové fotografii.

 

A první zakázkou jste si tedy vydělal i na 5D Mark II?

Naštěstí ano.

 

Takže tou strategií je, že drzost se vyplácí, ale někdy je to riskantní ?

Ano, přesně tak.

                   

Dobře. Co vás vlastně k té fotografii jako takové přivedlo?

To je zajímavé, protože já jsem od mala vůbec nefotil. Měl jsem reklamní agenturu a přítelkyně v té době končila školu a přemýšlela co bude dělat dál. Tak jsem ji poradil fotku, to by se nám mohlo hodit do reklamny. Tak si koupila foťák, přihlásila se na fotografickou školu a já jsem aktivně sháněl různé informace, protože fotky se nám hodily do reklamky. Takže jsem o fotografii načetl snad všechny knížky, co v té době byly a s přítelkyní jsme spolupracovali i ve fotografii. A potom jsme se rozešli a schodou okolností mi zůstal fotoaparát. Když jsem skončil s reklamkou, tak jsem přemýšlel, co budu dělat dál. Už toho vlastně vím dost o fotce, umím to, takže jsem se rozhodl, že budu fotit.

 

A ten zbytek už vlastně známe. Fotíte raději produktovou fotku, potažmo interiéry a exteriéry nebo s lidmi?

Já jsem hodně technik a pro mě je interiérová fotka jenom spoustu produktů na jednom místě. Takže v podstatě musím nasvítit produkt, kterým je křeslo, produkt – postel a ke každému tomu produktu se chovat jako ke zvláštní věci, kterou fotím. Protože je v interiérové fotografii nemožné nastavit kolem křesla blesky tak, aby vypadalo výborně, tak se to musí samozřejmě různě zpracovávat. A to jsou postupy, které jsem během toho času vyvinul - jak to celé poskládat. Takže produktová fotka je jednodušší varianta interiérové fotky. S lidmi nepracuji rád, protože moc nemůžu ovlivnit ten výsledek. Když pracuji s produktem, tak já řeknu: „Tenhle produkt budu fotit, tenhle nebudu fotit.“ Protože pořád vycházím z premisy, že chce-li člověk lepší nebo hezčí fotky, tak musí fotit hezčí věci. Takže když někdo příjde s šerednou věcí, o které vím, že prostě na fotce bude nepěkná, tak mu řeknu, že tohle nebudu fotit, protože s tím prostě stejně nic neuděláme. Zákazník by byl nespokojený, já si to nedám do portfolia. Takže u produktové fotky si vybírám hezké věci, u interiérové fotky hezké interiéry, ale lidi ne, protože já si sice nastavím všechno do posledního deatilu, ale když má model špatný den, tak je jedno, že já mám všechno tip ťop a nemusí to vůbec dopadnout.

 

Dnes se mi líbila fotka tílka na ztracené figuríně. V podstatě - chtěl bych tohle umět, neumím to, a zároveň by mě zajímalo jak je těžké takovou fotku udělat nebo jak se to vůbec fotí?

Tady zase pracujeme s produktem – v první řadě ho musíme nasvítit tak, aby vypadal sám o sobě dobře, a v druhé řadě budeme hodně pracovat s Photoshopem. Takže je to vlastně poskládáno ve Photoshopu. Produktová fotografie se každým rokem posouvá mnohem dál. My teď budem vydávat druhé DVD produktové fotografie, protože jako se mění svět internetu, tak se mění i trendy ve fotce a člověk, který potřebuje takovou fotku nad ní nemůže strávit den – v případě, že to je eshop. Pokud to je výrobce, tak ten to samozřejmně zadá fotografovi, který nad tou fotkou stráví celý den, což je skoro případ tady toho tílka, ale když potřebujete fotit jednu věc za druhou, chodí vám zboží, tak na to existují další metody, jako je třeba speciálně upravená figurína.

 

Kdybych chtěl, abyste mě naučil fotit takové fotky, je to možné?

Je to možné určitě, ale budeme pracovat z velké části ve Photoshopu.

 

A to bych se tedy dozvěděl na workshopu nebo na DVD?

Přesně tam se to můžete dozvědět. (Pozn. autora: Pro dokonalé osvojení techniky produktové fotografie doporučuji DVD Filipa Obra Akademie produktové fotografie).

 

Dále by mě zajímalo, co je vaší nejdražší prodanou fotografií? Abychom měli představu – za kolik dneska dobrý produktový fotograf dokáže prodat fotku?

Vždy se vychází z toho, kolik se toho fotí. Jedna věc je fotografie na bílém pozadí, kterou chtějí nejčastěji eshopy, a potom takové image-ové produktové fotografie, které si můžeme představit jako třeba láhev ze které se lije coca-cola. Takže tady je potřeba brát v potaz tenhle rozdíl. Když je fotka takto naaranžovaná (a za den se jich dá udělat víc), tak třeba 3,5 tisíce za jednu fotku. U produktů nebo interiérů se dá za den vidělat 25 i 30 tisíc korun.

 

Kde své fotografie nejčastěji prodáváte?

Nejenže dělám produktovou a interiérovou fotografii, ale také pracuji pro fotobanku. Výhodou je celosvětový trh. Výhodou je, že když jim nabídneme lokální věci – naběhneme k babičce s bleskem a nafotíte tam produktovým stylem na bílém pozadí všechny věci – tak se vám potom budou prodávat na fotobance. Nikdo jiný na světě to nemá. A je to právě taková možnost, jak si vytvořit důchod od doby, co začnete fotit. Můžete si vytvořit pasivní příjem. Obrovský výhoda fotobank je, že vy tam tu fotografii nahrajete a pak už se o nic nestaráte. Už vám vydělává. U komerční fotografie je problém, že musíte shánět klienty, zpracovávat fotografie a řešit případné problémy nebo reklamace. Spousta administrativy, málo focení.

 

Co je vaší srdcovkou, myslím tím když máte chuť si zafotit a není to zadaní od klienta, tak co fotíte? Fotka, se kterou jste se v poslední době nejvíce vyblbnul, nejvíc jste si focení užil a nemusela být komerční.

Srdcovku je nové DVD Tajemná světla. To byla spousta ježdění, blbnutí, kdy jsme navštívili třeba podzemní továrnu Richard, kde jsme točili ohněm – opravdu spoustu lokací. To byla takové noční práce, kdy jsme jezdili po nocích, hráli si se světlem, lezli do kanálů, do různých děr a opravdu blbli s tím foťákem. Udělali jsme z toho výukový materiál, který do té doby neexistoval – o malování světlem. A přitom to je skvělá věc – jak si jenom s foťákem a se stativem můžeme rozšířit obzory a ještě k tomu tyto postupy používat třeba při práci s modelkou. Light painting jde teď hodně nahoru, můžete si všimnout, že firmy jako Lenovo nebo Microsoft používají v reklamách právě light paintingový techniky.

         

Jakou techniku používáte? Fotoaparát známe, ale co skla a světla?

Já mám nejoblíbenější ohnisko 17 mm na full-frame, protože to je ohnisko, kdy se ještě neláme perspektiva, ale je dostatečně široké, takže fotka vypadá hodně zajímavě. Nenávidím ohnisko seťáku 18 – 55 mm, protože si nemyslím, že by s ním šlo vyfotit něco opravdu dobrého, protože nemůžete pracovat s hloubkou ostrosti a na to nejkratší ohnisko to je hnusný – není to dostatečně široké a na to nejdelší to zas není ideální portréťák. Takže tohle vůbec. A když jsme u toho portréťáku, tak je paradox, že spoustu drahých zakázek fotím na 1.8 padesátku pevnou, a ta padesátka stojí asi 3 tisíce korun a někdy třeba tu jednu fotku, kterou s ním vyfotím, prodám za víc než je cena toho objektivu. Takže tenhleten objektiv používám a dokonce ho mám radši než 1.4 s ultra sonicem. Nevím proč, ale mnohem radši pracuji s tou 1.8. A potom ještě poslední sklo, které používám, je 70 – 200 mm a tam mám variantu s clonou 4, a to mám z důvodu toho, že nefotím téměř vůbec reportážní fotku nebo něco v exteriéru. Na všechno co fotím používám umělé osvětlení. Takže já používám clonu 13 – 18, takže pro mě je clona 2.8, která dvojnásobně zvyšuje cenu objektivu, zbytečná.

A nesmím samozřejmně zapomenout na záblesková světla.

 

Jaké je vaše oblíbené příslušenství?

Softbox a voština. Hrozně rád také pracuji s tvrdým světlem, a to vůbec ne jako hlavní světlo, ale jako pozaďový světlo, protože říkám, že s vynálezem fotografie, to nejlepší co přišlo, bylo zadní svícení. To opravdu dokáže každou fotku vytáhnout a dodat ji ten dramatický nádech.

 

Takže říkáte softboxy, voštiny, reflektory s voštinami, což je taková vaše doména. Ještě nějaké příslušenství, na které bychom zapomněli?

U té fotografie ani ne. Ale hodně rád používám beauty dish. Když už fotím lidi, tak hodně rád používám beauty dish, protože to světlo je úplně nesrovnatelné s čímkoli jiným. A navíc to je světlo, kterého ani v životě nedosáhnete u portrétu v exteriéru. Je to natolik zvláštní světlo, že ho mám prostě rád.

 

Specifická otázka – poradil byste naším uživatelům, kteří by chtěli začít fotit produktovou fotografii nějaké nejjednodušší svícení?

Určitě jeden softbox na nasvícení toho produktu – to je jedna věc – my musíme nasvítit ten produkt a druhá věc je, že musíme nějakým způsobem vysvítit pozadí, takže druhé světlo by bylo pozaďový reflektor, dejme tomu. Takže dvě světla a modifikátory softbox, pozaďový reflektor.

 

A kdyby s tím člověk chtěl už více laborovat? Je tam vhodné více světel?

Pokud se fotí větší produkty, tak určitě. Třeba když budete fotit sedací soupravu, tak neobstojíte s jedním softboxem, tak to chce určitě pracovat se dvěma světly, a to ani ne kvůli tomu, že ten softbox by měl malý výkon nebo že by to světlo mělo malý výkon, ale kvůli směru světla.

Já jsem myslel spíš třeba, kdybych chtěl něco o malinko víc plastičtějšího, když bych nechtěl svítit v podstatě jedním světlem a chtěl jsem si z toho s voštinami víc vytáhnout linie?

Stripbox s voštinou je další dobrá věc na produktovku.

 

Takže třeba si pořídit jedno hlavní světlo se softboxem, k tomu stripbox s voštinou a pak ještě přicvaknout pozadí reflektorem?

Tak, ale to už vlastně v takhle velkým produktu, by musely být dva záblesky na pozadí s pozaďovým reflektorem, protože jedním bychom to nevysvítili.

 

Ono se v podstatě ani nemusí jednat o velký produkt, ten produkt může být rozměr křesla, ale chtěl bych ho mít propracovanější a nejen nasvícený jedním světlem se softboxem? Chtěl bych si s tím pohrát tak, aby mi na fotce víc vynikly tvary.

Zajímavá věc je, že tohle jsem před nedávnem zkoušel – pracovat u produktové fotografie s beauty dishem. A ač to zní hodně zvláštně, tak to dodá tomu produktu právě tvrdší linie, mnohem víc vystoupí z té fotky a zároveň můžu ještě použít zadní svícení, kdy budu třeba chtít, aby se tam leskla určitá plocha, anebo můžu negrovat – jak se říká – kdy se používají černé zatemňovací desky, anebo ještě světlo odrážet.

 

Takže určitě odrazné desky...

Určitě, ale ne kulaté – ideální jsou ovály, či obdélníky.

 

Měl byste nějaké všeobecné tipy o focení pro čtenáře našeho webu? Třeba nějaký žhavý tip, co je důležité nebo trendy v produktové fotografii?

Produktová fotografie měla, nemůžu říct že teď má, měla trend oblečení na ztracené figuře, ale tím, že také školím produktovou fotografii, tak jsem v kontaktu s lidmi, kteří to dělají denně – a oblečení na ztracené figuríně zase začalo ustupovat. To byl boom, se kterým přišli výrobci, reklamní agentury a teď se to každý snaží udělat, ale pak zjistí, že to je tak náročné na výrobu, pokud neznají ty techniky, že se zas vrátí nazpátek ke klasice.

 

Takže trendem je návrat ke klasice?

Já si myslím, že ano.

 

A tu klasiku si mám představit pod čím, když se neorientuji v produktové fotografii?

Klasikou u produktové fotografie jsou tři základní věci: Zachovat tvar toho produktu, takže nezkreslovat to, jak vypadá, nefotit ho z podhledu, nadhledu. Druhá věc je zachovat barvu, takže musím mít opravdu přesně zkalibrované věci – foťák, světla, musíme vědět, že u světel nám nelítá barevná teplota a třetí věc je zachovat texturu toho produktu – jeho povrch. Takže to nemůžeme světlem vypálit tak, aby nebylo vidět, jestli to je bavlna nebo satén. Takže to je taková opravdu svatá trojice – základy produktové fotografie. A tohle když zachováme a ještě navíc třeba uděláme tu ztracenou figuru, tak to je opravdu produktová fotografie na vysoké úrovni.

 

Dobře. Takže nejspíš už poslední otázka – kdy jste naposled fotil na film?

Nikdy jsem nefotil na film. Nikdy.

 

Děkuji za rozhovor.

Další články

Další články
Like Líbí se: 2 + | Comments Komentáře: 0 | Views Zobrazení: 6964

Facebook komentáře

Komentáře

Pro možnost přidat komentář se musíte přihlásit

Žádné komentáře...

Úpravy fotografií
malý model
3 0 253512 Lukáš Pávek
forum
Přispívat můžete po přihlášení
komentář k fotografii jemné glamour svícení
Podle mně asi chtěl zachovat ISO 100 a čas 30 se stativu nen... >>
komentář k fotografii jemné glamour svícení
Podle mně asi chtěl zachovat ISO 100 a čas 30 se stativu nen... >>
komentář k fotografii En piscina
pepa HD jsem minulí týden vrátil i s tím hrozným odpalovač... >>
komentář k fotografii En piscina
pepa HD jsem minulí týden vrátil i s tím hrozným odpalovač... >>
komentář k fotografii S3
hezké
GalerieLighting diagramyČlánkyÚpravy fotografiíWorkshopyAteliérProvozní podmínkyKontakty